Tento článek prozkoumává příčiny dětského vzteku, jeho projevy a možné nástroje pro práci s ním. Článek nemá za cíl býti návodem na jakýkoliv projev vzteku, ale jeho cílem je vztek rehabilitovat jako důležitou emoci, se kterou se rodíme a v průběhu našeho vývoje se s ní učíme pracovat. Vztek může být dobrý rádcem a sluhou nebo zlým pánem a tyranem. To, kým nakonec bude, do velké míry závisí na tom, jak jsme se s ním naučili zacházet a k tomu chce autor článku drobně přispět.

Hněv je vrozená, a tedy i přirozená emoce, která často pramení z frustrace, pocitů strachu, nespravedlnosti, bezmoci nebo nenaplněných potřeb. Jak děti rostou, vyvíjí se jejich schopnost rozumět emocím a vyjadřovat je. Empatie a trpělivost rodičů v těchto chvílích mohou vytvořit pečující prostředí, v které dětem umožní naučit se zdravé regulaci emocí.

Až když je dítě v předškolním věku emoce, částečně rozpoznává, pojmenovává a zkouší jejich samostatné zvládání. Batole a kojenec jsou jako i v jiných oblastech i v oblasti emocí plně závislí na svých rodičích. To oni jsou pro něj ti, kteří reagují, rozpoznávají a zvládají ty zvláštní věci, které nimi celým prostupují.

Vztek se u dětí objevuje už ve 4 měsících. Podstatnou roli při tom hraje okamžik, kdy si dítě začne uvědomovat souvislost mezi příčinou a následkem. To vztek projevující se pláčem a křikem zařizuje, že se něco v tom vzdáleném a neznámém světě stane a způsobí to, že dítěti je lépe. Maminka na křik přijde a pochová, nakrmí, přebalí a už je zase dobře. Nejdříve je vztek reakcí na nedostupnost a umožňuje změnu.

Pro batole může být vztek pak reakcí na překážku k dosažení cíle. Překážku, která batoleti brání dosáhnout, překonat, zvládnout. Vztek mnohdy opět přivolá rodiče, jindy zas pomůže tělu, aby se napružilo a naučilo se tak něco nového. Stále je „to“ však těžko ovladatelné a srozumitelné. Najednou se „to“ objeví a pak je to zase pryč. Jindy se zase objeví, když maminka říká „Ne, ne ne“ a to je hodně nepříjemné. Ještě že je tu ta máma, která i když říká ne, tak obejme a pohladí.

Hněv a jeho signály

Identifikace hněvu u dětí může být velkou výzvou, protože se projevuje různými způsoby, od fyzických reakcí jako jsou sevřené pěsti až po změny chování, jako je stažení se nebo agresivita. Rozpoznání těchto znaků je zásadní pro včasný zásah. Porozumění unikátním způsobům, jakými vaše dítě vyjadřuje hněv, umožňuje více na míru šitý přístup v reakci na projevy tohoto hněvu. Pozorování změn v chování, verbálních projevů frustrace a rozpoznání fyzických signálů mohou poskytnout náhled do jejich emočního stavu. Tím, že si rodiče takových signálů všímají, mohou podporovat své děti v orientaci v jejich pocitech, což vede k efektivnějšímu řešení konfliktů a emocionálnímu rozvoji.

Cvičení 1

Zkuste se zamyslet nad posledním případem, kdy vaše dítě projevilo vztek a zodpovězte si na tyto otázky

  • Co bylo spouštěčem?

  • Jaké projevy vztek měl? .

  • Vyvíjely se tyto projevy? 

  • Byly některé z projevů přijatelné? 

  • Jaké projevy vzteku by bylo lepší, aby dítě dělalo místo těch nepřijatelných? 

Zkuste si je napsat a příště je dítěti ve vzteku nabídnout.. Můžete to zkusit třeba takto „Vidím, že se zlobíš/máš vztek. Zkusíme s ním něco udělat… Teď pořádně zadupej“

Rozpoznání signálů vzteku

Identifikace hněvu u dětí může být složitá, protože vztek se projevuje různými způsoby a v různých formách, od fyzických reakcí jako zrudnutí v obličeji, zrychlený dech sevřené pěsti až po změny chování, křik, pláč či agresivita. Včasné rozpoznání těchto znaků je zásadní pro včasný zásah. Porozumění unikátním způsobům, jakými dítě vyjadřuje hněv, umožňuje lépe reagovat na jejich emoce. Pozorování změn v chování, verbálních projevů frustrace a rozpoznání fyzických signálů může poskytnout pohled do jejich emočního stavu. Tím, že si rodiče takových signálů všímají, mohou podporovat své děti v orientaci v jejich pocitech, což vede k efektivnějšímu řešení konfliktů a emocionálnímu rozvoji.

Emoce a vztek zvláště je obrovská energie, která proudí tělem a potřebuje se dostat ven. Skrze křičení, bouchání, kopání či stavění se na odpor se náhle vzniklá či postupně nastřádaná energie uvolňuje. Jde o evolučně velice důležitý mechanismu, který pro nás má zařídit, abychom odvrátili hrozbu, zastrašili predátora či překonali překážku.

To však neznamená, že evoluce myslela na vše a zejména určitě nemyslela na sociální normy a všechny kontexty. Ty nám totiž naopak říkají, že sourozenec se nebouchá, maminka se nekope a na paní učitelku se nekřičí. Tyto sociální normy utváříme jako společnost a učíme se je a až v průběhu dětství (nejdříve až v předškolním věku) a spolu s nimi se i tak učíme, které projevy emocí a v které situaci jsou vhodně a které vhodné nejsou.

Cvičení 2

Vybavte si situaci, kdy jste naposledy byli hodně naštvaní vy a zodpovězte si na tyto otázky.

  • K čemu vás energie vzteku vedla?

  • Kdybyste mohli cokoliv, co byste udělali?

  • Co jste udělali místo toho?

  • Jak se vám to povedlo?

  • Napadá vás zpětně, co byste mohli příště ještě zkusit?

Zkuste si o této vaší zkušenosti promluvit s vaším dítětem a sdílet s ním to k čemu vás vztek vede a co s ním děláte. Ukažte mu, že někdy je to těžké i pro vás a že i vy máte někdy sto chutí křičet, bouchat, kopat a bránit se… a místo toho děláte…

Efektivní komunikační techniky

Komunikace hraje klíčovou roli v regulaci hněvu dítěte. Podporování dětí, aby vyjadřovaly své pocity, může významně ovlivnit jejich schopnost vyrovnat se s hněvem. Techniky, jako je aktivní naslouchání, empatické reakce a vedení k pojmenování jejich frustrací slovy, mohou posílit pocit bezpečí a porozumění. Tento proces nejen pomáhá řešit okamžité problémy, ale také učí děti cenné životní dovednosti ve vyjádření a řešení problémů. Vytvoření bezpečného prostoru pro otevřený dialog podporuje důvěru a posiluje vazbu mezi rodičem a dítětem, což vytváří základ pro emoční zralost.

 Pojmenováním emoce dáváme dítěti najevo, že si jeho prožívání všímáme, a zároveň mu pomáháme si uvědomit, že jeho pocity mají nějakou příčinu. Vyjádřením našeho pochopení dané emoce a její příčiny může dítě získat pocit, že mu rozumíme a přijímáme ho i s tou těžkou emocí, kterou právě prožívá. Pokud dítě naši reakci vnímá jako nepochopení a neuznání, může se cítit odmítnuté a ohrožené. Ohrožení nepramení z toho, že si nemůže hrát, ale z pocitu, že rodič, který je pro ně tak důležitý, jeho pocity neuznává. To může vyvolat další pocit ohrožení a viny, což u dítěte může vyvolat další silnou vztekovou reakci, čímž se uzavírá kruh ohrožení-vztek-ohrožení.

Cvičení 3

Vzpomeňte si na situaci, kdy jste naposledy cítili naštvanost, podrážděnost nebo vztek. Následně si představte, že v té situaci je někdo, kdo je tam jen a jen pro vás. Odpovězte si na tyto otázky:

  • Jak vám v té situaci bylo?

  • Co jste v této situaci nejvíce potřebovali?

  • Jaká reakce od chápajícího/blízkého člověka by vám pomohla?

  • Jaká věta by od takového člověka mohla zaznít, aby vám bylo o trochu lépe?

Je možné něco z toho zkusit použit v nějaké situaci s vaším dítětem? Co konkrétně?

Táta v klidu je 4 týdenní on-line kurz vytvořený na míru pro otce, kteří chtějí zlepšit své komunikační dovednosti s dětmi, zvládat rodičovský stres a pěstovat harmonické a podpůrné prostředí. V tomto kurzu se naučíte posilovat svou roli otce a podporovat děti v jejich osobním růstu. Dozvíte se, jak účinně řešit náročné situace . Získáte nástroje, které vám pomohou zvýšit rodinnou spokojenost a vytvořit podmínky pro zdravý a šťastný vývoj dětí a celé vaší rodiny.

Zjisti více
Dobře nastavené hranice

Stanovení jasných a srozumitelných hranic je klíčové pro zvládání hněvu. Je důležité rozlišovat mezi pocitem hněvu a jeho projevy, z nichž pouze některé jsou škodlivé a nežádoucí. Někdy se může zdát, že nás naše dítě neslyší, nevnímá a neposlouchá. Možnou příčinou může být způsob, jakým mu sdělujeme, co je možné a co není. Místo negativně formulovaných instrukcí, například „Nechoď tam, nekřič nebo nezlob se“, mohou být pro dítě srozumitelnější pozitivně formulované instrukce, například „Pojď sem, mluv potichu. Řekni mi, co tě naštvalo.“

Pozitivní formulace pomáhá dětem cítit se motivovanější k spolupráci. Když se děti cítí respektovány a pochopeny, jsou více ochotné naslouchat a dodržovat pravidla. Tento přístup také podporuje budování pozitivního vztahu mezi rodičem a dítětem, protože se dítě necítí neustále kritizováno nebo omezováno. Místo toho se cítí podporováno ve svém učení a růstu, což je zásadní pro zdravý emocionální vývoj a pro budování sebeúcty.

Cvičení 4

Zkuste si vzpomenout jaké instrukce svému dítěti dáváte. 

Začínají některé z nich na „ne..“?

Zkuste je přeformulovat pozitivně.

Nástroje a techniky pro zvládání hněvu u dětí

Vybavení dětí nástroji a technikami pro zvládání hněvu je nezbytné pro jejich emoční rozvoj. Jednoduché strategie, jako je hluboké dýchání, počítání do deseti nebo použití slov k vyjádření pocitů, mohou být účinné při uklidnění. Včasné vyučování těchto technik a jejich společné procvičování může dětem poskytnout prostředky ke konstruktivnímu zvládání jejich emocí. Začlenění aktivit, jako je kreslení, psaní nebo fyzické cvičení, může rovněž poskytnout prostředky pro vyjádření a zvládání hněvu, pomoci dětem najít zdravé způsoby, jak se vypořádat se svými pocity.

Rodiče hrají klíčovou roli v modelování zdravého zvládání hněvu. Demonstrace pozitivních způsobů, jak zvládat stres a konflikty, ukazuje dětem, jak se vypořádat s jejich emocemi konstruktivně. Sdílení osobních zkušeností a strategií pro zvládání hněvu může být zvláště účinné, protože poskytuje praktické příklady, které mohou děti napodobovat. Zůstat klidný, procvičovat empatii a projevovat respekt v obtížných situacích může významně ovlivnit přístup dítěte k zvládání vlastních emocí.

Porozuměním kořenům hněvu, rozpoznáním jeho znaků a využitím efektivních komunikačních a řídících strategií mohou rodiče vést své děti emočním vývojem s empatií a podporou. Tento soucitný přístup nejen pomáhá v zvládání hněvu, ale také posiluje vztah mezi rodičem a dítětem, budujíc základy pro celoživotní emoční odolnost a porozumění.