Dětské trauma má vliv na zdraví v dospělosti

Jaké jsou důsledky traumatizujících zážitků v dětství pro zdraví v dospělosti? Tato otázka je stále aktuální a zajímavá pro vědeckou komunitu i širší veřejnost. Když se podíváme na výsledky klíčové studie publikované v roce 1998 (Felitti, V. J. et al.), ukazuje se, že zkušenosti, jako je psychické, fyzické nebo sexuální zneužívání; násilí vůči matce; a žití se členy domácnosti, kteří byli duševně nemocní nebo spáchali sebevraždu, mohou mít vážné dopady na zdraví v dospělosti.

V tomto článku se podíváme na dva hlavní faktory, které mohou vysvětlit, jak takové negativní zážitky mohou přispět k rozvoji vážných zdravotních stavů, jako je rakovina, o desetiletí později. Prvním faktorem je stresová reakce a druhým faktorem je kvalita našich vztahů.

Stresová reakce

Když se dítě setká s traumatizujícími zážitky, jako jsou zneužívání, násilí nebo ztráta blízkého člověka, aktivuje se fyziologická stresová reakce, která je navržena tak, aby přežila akutní a časově omezené stresory. Tato reakce zahrnuje nervový, endokrinní a imunitní systém, a když je aktivována, tělo se připravuje na boj s nebezpečím, na útěk před ním nebo, pokud ani jedno není možné, na zamrznutí í v naději, že hrozba nakonec zmizí (Maté, G. 2011).

Pokud jsou zdroje stresu chronické a trvalé, může stejná fyziologická reakce, která je navržena k ochraně života, přispět k vnitřním rizikovým faktorům pro zdraví. Například dlouhodobé změny v produkci hormonů, jako je kortizol a adrenalin, vedou k narušení normálního fyziologického fungování a oslabení imunity (Buck, R. 1993). To znamená, že dítě, které bylo traumatizováno , má větší riziko vzniku různých zdravotních problémů v dospělosti, včetně rakoviny.

Kvalita našich vztahů

Druhým faktorem, který může ovlivňovat zdraví v dospělosti, je kvalita našich vztahů. Jaký vliv mají vztahy na vývoj dítěte a později na jeho zdraví v dospělosti?

Dítě potřebuje pocit bezpečí a naladění od svých pečovatelů, aby se cítilo chráněno a milováno. Když dítě nedostává dostatečnou pozornost a podporu od svých rodičů, může to vést k pocitu nejistoty a strachu, který může ovlivnit jeho pozdější schopnost zvládat stresové situace.

Dítě, které prožilo zneužívání nebo násilí, může mít problémy s projevováním emocí a řešením konfliktů v pozdějším životě. Vznikají tak pozdější potíže v mezilidských vztazích, což může mít negativní dopad na zdraví .

Dítě, které nezískává potřebnou pozornost a potvrzení od svých rodičů, se může cítit nepotřebné a nevýznamné. To může vést k problémům se sebepřijetím a k vývoji depresivních příznakům, v dospělosti.

Dítě, které nezískává potřebnou pozornost a podporu od svých rodičů, se může cítit bezmocné a je pro něj náročnější zvládat stresové situace. To je spojeno se zhoršeným se sebeovládáním a větzší impulsivitou. To se poté projevuje opět ve vztazích nejen s blízkými, ale s autoritami, v práci či v přátelských vztazích. Důsledkem pak může být nižší životní úroveň či osamělost.

Dítě, které nezískává potřebnou pozornost a potvrzení od svých rodičů, se může cítit nepotřebné a nevýznamné. To může vést k problémům se sebepřijetím a k vývoji depresivních příznakům, v dospělosti.

Dítě, které nezískává potřebnou pozornost a podporu od svých rodičů, může mít problémy s učením se nových dovedností a schopností. Vzniká pak řetězec nejistota-selhání-nedůvěra-nejistota setrvávající až dospělosti.

Traumatizující zážitky v dětství mohou mít zásadní dopad na zdraví v dospělosti. Důležitými faktory jsou stresová reakce a kvalita našich vztahů. Dítě potřebuje pocit bezpečí a podporu od svých pečovatelů, aby se cítilo chráněno a milováno. Nedostatečná péče a traumatizující zážitky mohou vést k potížím s emocionální regulací, mezilidskými vztahy, sebeúctou a schopnostmi. Je důležité věnovat pozornost a podporu dětem, aby se vyhnuly těmto negativním dopadům na zdraví v dospělosti.

Zdroje
  • Van der Kolk, B. (2021). Tělo sčítá rány. Jak trauma dopadá na naši mysl i zdraví a jak se z něj léčit, Jan Melvil Publishing
  • Maté, G. (2019). Když tělo řekne NE.Peoplecomm
  • Felitti, V. J., Anda, R. F., Nordenberg, D., Williamson, D. F., Spitz, A. M., Edwards, V., & Marks, J. S. (1998). Relationship of childhood abuse and household dysfunction to many of the leading causes of death in adults: The Adverse Childhood Experiences (ACE) Study. American journal of preventive medicine, 14(4), 245-258.
  • Buck, R. (1993). Emotional communication, emotional competence, and physical illness: A developmental-interactionist view.